Blátivý dny
Máme tu přelom března a dubna a jak to tak vypadá, počasí se začíná umoudřovat a krosáci, co se štítí bahna, se už taky svezou na čerstvým vzdoušku.
Já jsem se letos párkrát venku povozil, hlavně díky parťákům, kterým nesmrdí žádnej povrch! Řídili jsme se heslem „těžko na cvičišti, lehce na bojišti“…blátíčko je povrch zákeřnej a snad nám to i něco dalo, ale popravdě mě ta údržba, mytí, praní, žraní hoven, atd, po nějaký době taky přestalo bavit a jsem rád za přijatelnější klima kolem deseti, dvanácti stupňů nad nulou, který nám nabízí ta jižní a jiho-západní část Jižních Čech v těchto dnech. Všechno začalo jediným příjemným víkendem (co se týče počasí) v únoru a jeho sobotou 5.2. S Ondrou (278 samo sebou) jsme zalítli do vojenskýho prostoru u Oldřichova u Písku. Motky náležitě vyleštěný po zimě nám bylo docela líto tahat do bláta, ale co se dalo dělat. Jezdit, jezdit a jezdit. První ježdění venku po pár návštěvách haly bylo hodně příjemný, i když se jezdilo „jenom“ po vyježděný trati vytyčený gumama na louce. Hlavně já jsem si spravil chuť, protože jsem se v hale necítili úplně moc jistě, což tady bylo úplně naopak. Zatáčka samá kolej, super, to mě baví! Limity jsme lehce posouvali dál a nakonec jsme si dali dvakrát závod na pár kol…v prvním Ondra spad tak, že jsem ho málem přejel, ale všechno bylo pod kontrolou a nervy z jeho strany samozřejmě nebyly na místě ;) Druhej závod mi ujel od začátku a po jednom kole, kde jsem několikrát dost zaváhal mi to nandal moc! Respekt.
Počasí nám dlouho nepřálo a vlastně ani nezačlo přát při letošních prvních závodech. Pro mě to byla premiéra o to větší, protože se jednalo o závody CrossCountry. Pořádalo je 28.02. Horažďovické ADT v Jiníně u Strakonic. Bral jsem to hlavně jako trénink, protože tohle není moje specializace ani při nejmenším. Hodinka na motorce, mrdat se mezi stromama, v kolejích po motor, jezdit kopce, co ani nevylezeš po čtyřech, bláto mít v i trenkách a hlavně padat tak moc, že ani za sezonu motokrosu se ti to nepovede. Toť je zkrácená charakteristika těhle závodů, který rozhodně nejsou pro baby. Plno lidí vzdalo, když viděli tu blátivou polívku, v který se plácali čtyřkolkáři. Já jsem nevzdal, šel do toho i s pochybným obutím. Jojo, bláto, kořínky, koleje…docela oříšek. Přihlížející kamarád (a trenér fyzičky :) Michal) tvrdil, že tak tragickej jako já už tam nikdo nebyl. „Smutně koukám na kluky nahoře, dvácu párkrát protočím na plnej kouř za jedna a ani se to nehne, slejzám, mám co dělat vůbec stát na nohách a furt ta dváca ječí vedle mě a nehne se. Pak přibíhají pomocný ruce, berou mi motorku, nahoru to nějak dotáhnou a já jenom stojím pod nima v úžasu :D“… a takhle to bylo šestkrát. Za hodinku jsem objel totiž šest kol, takže od vítěze (devět), jsem dostal třikrát kolo. Bez pomoci pořadatelů bych asi víc než jedno, max. dvě neobjel, v tom výjezdu jsem vyhnil pokaždý. I když to jako možná nevyznívá moc optimisticky, na tenhle závod vzpomínám v dobrým, fakt jsem se bavil a i tu výzvu porazit sám sebe jsem zvládl ;)
Další poježdění nás (Ondru, Vaška a mě) čekalo v Nihoškách u Volyně. Moje „oblíbená“ trať. Mám to tam fakt rád, ale po posledním tréninku tam, v řijnu 2008, jsem jel do špitálu, takže jsem si na to chvílema vzpomněl. Trať byla dost bahnitá, takže jsme si to zkracovali lesíkem. Poježdění to bylo i tak fajn, pěkný fotky jsme udělali a dobře se bavili. Trénoval tam s náma i „Waspák“ Láďa Mikas…ten si bahno očividně moc užíval :)
Následující víkend sliboval lepší počasí dle předpovědí, takže jsem se rozhodl, že sjedu někam dál. Suzu na káru za golfíka a frčel jsem. Suza ale nějak moc nedržela připoutaná nefunkčníma kurtama, tak jsem byl rád, že jsem ji dovezl aspoň do Nihošek. Tam jsem jezdil sám, později se přidal nějakej rajdr z Plzeňska, ale moc jsem se necítil a hlavně mi za chvíli došel benzín, takže konec a dom :)
Neděle slibovala počasí ještě lepší, nový kurty luxusní, co teda řešit? Jo, kurty fakt skvělý, motka se ani nehla, ale chcalo a chcalo. Volba padla na Kluky u Písku, což byla moje další premiéra. Kvůli bahnu se jezdila trať zkrácená, ale i tak se mi moc líbila! Přemluvil jsem i Michala 111 Úlehleho, což bylo fakt divný, jak to šlo relativně snadno. Sice mě zdravil po příjezdu slovy „To si děláš prdel?!“, ale trať byla v cajku, ne? :D U mě následovaly technický potíže s řetězem…že dváca přetrhne úplně novej řetěz je přinejmenším zvláštní. Dorazil i Kája s Ondrou, ale Kája svoji naleštěnou nulaosmu ani neodkurtoval a jenom nám radil, kde to chce víc plynu :) Naháněli jsme se hlavně se Šindym, kterej byl poprvé venku a svý ukázal i pěkně jedoucí Tomáš Morávek z naší kategorie AMA MX2.
Fotky: CC Jinín
Trénování pokračuje dál, ale naštěstí už ne na blátě, takže to se nehodí do tohodle blátivýho článku.
Krosu zdar, H273.