Brňákem snadno, rychle a šťastně?
Uběhla již pěkná řádka dní od doby, kdy jsem objevil krásy Brna, kdy
mě napadlo, že by se tam dokonce dalo bydlet, pracovat,
studovat…žít.
Pár týdnu uběhlo taky od doby, kdy jsem zmáčkl kouzelné tlačítko
„odeslat“ v e-mailové schránce s rozepsaným dopisem s mým
vyšperkovaným CV potencionálním zaměstnavatelům. Méně týdnů uplynulo,
řekněme dva, od data, kdy jsem zmáčkl jiné super tlačítko na telefonu,
„přijmi hovor“, a ozvalo se: „Pane Glinzi, bereme vás!“. Jinou
kombinací tlačítek na telefonu jsem vyťukal číslo jedné dámy a zeptal
se jí, zda je ta nabídka na podnájem stále aktuální, a hle, ona byla!
Tahle hra se prostě daří a já ji hraju rád. Občas jde člověku karta na
ruku. Říká se, štěstí ve hře, neštěstí v lásce. Věřit tomu,
nevěřit tomu, toť otázka. Co se totiž her týče, každá má mít svá
pravidla a pokud jeden z hráčů ta pravidla nedodrží, jde z kola ven. Dá
se pak tedy mluvit o neštěstí v lásce? Nedá, jelikož je láska taky
„pouhou“ hrou.
Jdu tedy hrát dál. Dál mačkat kouzelná tlačítka a čudlíky. Dál si
říkat, že jsem prostě dobrej hráč, protože někdy i prohra může být
dobrou výhrou do života. Let’s play, kids.
19. 2. 2010 v 21.19
Zdálo by se, že jsi měl Jakube jen šťastnou souhru okolností, nicméně je třeba si říct, že člověk musí značně přispět k tomu, aby k této souhře došlo. Život není pouze náhodný jev, je třeba se časem naučit ho žádoucím způsobem ovlivňovat.
Tímto jenom chci říct, že občas lidé to předem vzdají s poukázáním na některé okolnosti a přitom se samotném výsledku nemohou až tak divit. Hmm – no jo, zní to dost obecně :) Pamatujte zkrátka vyjít tomu štěstí naproti jak se lidově říká.
Jakube – nechť ti to dál takto klape !
24. 2. 2010 v 21.13
Díky Januszi za pozastavení! Máš pravdu, ono je to obecné, ale některé věci prostě OBECNĚ platí :) Souhlasím s tím, co jsi napsal, věci rozhodně nejsou náhodné ;)
Měj se a „stav se“ někdy zase!
13. 6. 2010 v 9.48
… Dál mačkat kouzelná tlačítka a čudlíky. Dál si říkat, že jsem prostě dobrej hráč, protože někdy i prohra může být dobrou výhrou do života…
Ať už je to jakkoli, ať už máme osud napsaný v dlani, v očích, nebo třeba ve hvězdách, anebo nikde napsaný není, ať už nás někdo řídí, nebo se řídíme sami, chci jen říct, že… ale vlastně nic. Já už ani psát neumím.
13. 6. 2010 v 15.21
Psát očividně (už) umíš :)