<!–texy–>Jo, ta hrdost na sama sebe, to je ono. Taky jsem to poznal, ale prostě, logicky, přirozeně, je to čím dál tím těžší…

<!–texy–>Tyjo,sila. Ale vim ze se dokazes kosnou tak go go a doufam ze budes s vysledkem spokojenej. Uz jsem taky okusil jak chutna .. Hm hrdost na sama sebe?… Proste ten pocit na kopci,at uz obrazne nebo ne:-) a to to byla skoro nizina:-D

<!–texy–>tenhle článek mně taky moc nenadchnul……

<!–texy–>Psát očividně (už) umíš :)

<!–texy–>Děkuji :)

Však já pořád říkám, že neexistuje člověk, co by se nedal pěkně vyfotit. Neříkám, že jsem to já, kdo to umí, ale občas se to povede!

<!–texy–>Když jednoho večera jsem si uvědomil, že tady není třeba nic hrát… o tom to je :-)

<!–texy–>super :-)))

<!–texy–>Přeju Ti, ať potkáváš a prožíváš co nejvíc těch “MÁM RÁD”

<!–texy–>… Dál mačkat kouzelná tlačítka a čudlíky. Dál si říkat, že jsem prostě dobrej hráč, protože někdy i prohra může být dobrou výhrou do života…

Ať už je to jakkoli, ať už máme osud napsaný v dlani, v očích, nebo třeba ve hvězdách, anebo nikde napsaný není, ať už nás někdo řídí, nebo se řídíme sami, chci jen říct, že… ale vlastně nic. Já už ani psát neumím.

<!–texy–>První odstavec je výbornej, pod ten bych se podepsala, v něm je všechno, co tam patří, super.

Jinak chválím blog, vzhledově i obsahově, je to přehledný, příjemný, žádný zbytečnosti, fakt pěkný.

Fotkám tleskám. Akorát mi řekni, jak to děláš, lidi na nich vypadaj tak nějak krásní… možná to je objektivem… možná úhlem pohledu… na svět… moc moc hezkej pocit, koukat na to… díky za tyhle chvíle.