hAjPR - Jakub Glinz

Hledáš cestu? Možná ani hledat nemusíš, ona si najde tebe. Tak nějak bych popsal mou první zkušenost s Jižní Moravou,

kdy mi bylo suše oznámeno mým zaměstnavatelem, že mě čeká několikadenní školení v Brně. Samozřejmě jsem nekladl odpor a vydal se tam. Co bude náplní mého času přes den bylo úplně jasné. Tabulkové editory a nic jiného. Otázkou ale bylo, co bych měl dělat po večerech, potažmo nocích? Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď!

Jediné děvče, co jsem tam ale znal, byla moje „nevlastní nevlastní sestra“, se kterou jsem tou dobou zatím moc času a informací o našich životech bohužel nesdílel a právě to jsme se rozhodli to napravit. A myslím, že se nám to povedlo a to přímo královsky. Každý večer jsme trávili jinde, ale pořád na krásných místech Brna. Výborně jsme se bavili a dozvěděli jsme se vše, co by takoví nevlastní nevlastní sourozenci měli o sobě vědět. Dost nerad jsem se vracel každý večer zpátky na hotel. Kdo by se taky rád vracel z tak příjemné společnosti a kouzelného prostředí Starého města. Myslím, že jsme si všichni (i s městem :)) docela sedli a mé (ne)sestřičce patří tímto můj velký srdečný dík, protože to byla právě ona, kdo mě tak pěkně zasvětil do tajů randění mlaďasů v Brně, i když samozřejmě jenom nanečisto, přece jenom jsme rodina :)

Padla dohoda, že bych měl určitě někdy přijet znova, ale již ne služebně, nýbrž čistě za zábavou, chcete-li jinak, užívat si našich mladých životů! Tenkrát jsem měl velkou radost, protože bylo jasné. že se mi dveře na Moravu virtuálně otevrřely a poté zbývalo jen najít vhodný termín, místo, lidi a příležitost, při které se vydám na kouzelný jih znovu. Říkal jsem si, Moravo, těš se…

Tento příspěvek byl publikován dne 23. 12. 2009 (Středa) v 17.35 v rubrice Deník Brňáka. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.