hAjPR - Jakub Glinz

Pokaždé, když se já, jako turista, vracím z výletu z nově poznaných míst domů, říkám si, jaké by to asi bylo být doma právě tady. Přijel jsem sem přece, protože je tu krásně a něco mě sem táhne. Líbí se mi tu krajina, folklór, lidé, jídlo, pití, zase lidé a to už je docela dost :)

No a tyhle důvody mi říkají: „Jakube, vrať se tam, vem si dovču, dej si oraz a užívej si ta krásná místa, kde se ti tak líbilo…“. Pak už k tedy mám docela pádné důvody, nemyslíte? Ale já jsem si začal pohrávat s jinou myšlenkou. Proč jezdit na dovolenou někam, kde můžu teoreticky bydlet, žít.

Takhle nějak mi začal vrtat ten brouček v hlavě. Říkal jsem si, možnosti tu jsou, pokud po tom toužíš, zkus to. A tak já, člověk, co má rád jídlo na talíři rychle, jsem dal této myšlence zelenou. Ona idea to byla krásná. Přestěhovat se do pěkného města za svou milovanou, kde lehce seženu práci i bydlení, budu mít plno možností osobního rozvoje jak sociálního, tak třeba sportovního, který mi tady na jihu Čech, respektive Vimpersku, chybí. Wow, tak to byla pro mě přímo smršť pozitivního přemýšlení o budoucnosti, protože, jak jste jistě pochopili z předešlých řádků, nemělo by to chybu žít v Brně!

Myšlenky se náhle začaly proměňovat v slova. Rodina, přátelé, kolegové v práci, ale i management našeho podniku – ti všichni se ode mě dozvěděli, co mi leží v hlavě. Dá se říci, že všichni krom vedení firmy mi tento nápad pochválili. Ikdyž…“Do Brna?? Cože? Co tam jako chceš dělat?“ Víte, kdybych totiž někomu sdělil, že jdu do Prahy, všichni by jenom pokývli a řekli si, že jsem další z dětí vesnice, co jdou do Prahy hledat štěstí. Ale o Praze já nemám zrovna dobré mínění. Strávil jsem tam již pár měsíců co by brigádník vydělávající si sice více než běžný dělník u nás v okolí, ale moc dobře jsem věděl, čím je to vykoupené. Ne, už ne, děkuji. Praha je džungle a už mě neláká. Ale zpět do přítomnosti – takže tito lidé mě sice podpořili v mých plánech, jen se někteří trochu podivili, ale následně jsem vše vysvětlil a i od nich jsem tedy dostal podporu. Jak skvělé, všichni to vidí dobře, hurá.

„Jakube, myšlenky jsi proměnil v slova, nyní proměň slova v činy.“ 

Tento příspěvek byl publikován dne 3. 1. 2010 (Neděle) v 22.12 v rubrice Deník Brňáka. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.